Počátky Fraternity v zemích Východní Evropy Malá sestra Magdalena, zakladatelka Fraternity Malých sester Ježíšových, měla v srdci velikou lásku k lidem v zemích, kde vládl totalitní režim. V roce 1957 se rozhodla odjet navždy do Ruska, do tehdejšího SSSR. Okolnosti tomu nakonec zabránily a ona se musela vrátit do Říma. Biskup Msg.de Provenchères, odpovědný za Fraternitu, jí navrhl, aby každý rok strávila jednu polovinu času v zemích za Železnou oponou.
Zakladatelka v naší zemi
K samotné realizaci jejích pravidelných návštěv,(turistických cest, jak byly navenek prezentovány), došlo až od roku 1964. Na různých hranicích Východního bloku, se od té doby každý rok objevoval malý obytný kamion, nazývaný Létající hvězda, který měl nad volantem ikonku, v níž se skrývala Eucharistie, nezbytný Průvodce Malé sestry Magdaleny.
Kamion je k vidění dodnes v Generalátu Fraternity v Římě v Tre Fontane. Malá sestra Magdaléna nejezdila sama, měla svou řidičku Malou sestru Marie Louise a Malou sestru Leone. Doprovázela ji Malá sestra Jeanne, (která se stala Malé sestře Magdaléně velikou oporou brzy po založení Fraternity až do konce jejího života). Tato skupinka podnikala cesty, aby skrytým způsobem posilnila srdce tamních lidí a aby připravila setbu budoucích fraternit. Československo navštívila poprvé v roce 1964.
První pobyty Malých sester v Praze
Už v roce 1957 se Malá sestra Magdaléna pokusila oficiálně poslat do Prahy dvě Malé sestry. Mohly zde bohužel pobývat jen pár týdnů. Nedostaly potřebná víza. Až o deset let později, přišla do hlavního města Malá sestra Loïque.
Tentokrát v civilním oblečení a s vízem pro studium loutek. Těžké začátky překlenula rychlým navázáním srdečných kontaktů v místní církvi a v řeholních společenstvích, které v období Pražského jara 1968, mohli žít svobodně, i když jen na pár měsíců…
Jak to bylo s Malými sestrami za socialismu
V letech 1972–3 začali do Fraternity vstupovat první dívky z našich zemí.
V té době přijela z Francie do Prahy i Malá sestra Pascale Michele, které se podařilo získat stipendium pro studium českého jazyka. Doba byla těžká, kandidátky mohly sice bydlet po dvou, ale vždy to znamenalo velké riziko pro všechny. Policie se o takové případy velice zajímala. Schůzky si malé sestry domlouvaly výhradně ústně. Nikdo nesměl nic vytušit. Ani na pracovišti, ani v rodině malých sester či mezi přáteli.
Léta před „Sametovou revolucí“
Kandidátky začaly studovat francouzštinu a byly také postupně zasvěcované do charismatu Malých sester Ježíšových. Francouzské malé sestry se zase pilně zdokonalovaly v češtině. Kvůli obnovování víza musely pravidelně vycestovat do zahraničí. To bylo příležitostí dovést do zemí zakázanou náboženskou literaturu i zprávy o dalších Malých sestrách ve světě.
V roce 1982 roku se podařilo za pomoci přátel koupit pro Fraternitu dva malé domky: Jeden v Bratislavě-Prievoze, druhý v Praze-Hloubětíně.
Spiritualita a totalitní režim
Mnoho rysů Fraternity bylo možné žít i v totalitním systému. Víkendy ticha, sesterský život, společnou modlitbu, diskrétní křesťanské svědectví v práci…účast na Eucharistii a její adorace, pravidelné každoroční společné duchovní cvičení, i když často v pionýrských podmínkách, o kterých se nám dnes ani nesní. Sliby se skládaly na chatách uprostřed lesů…Malá sestra Magdalena se pokoušela o každoroční setkání malých sester i za cenu rizika pro všechny. Ale díky opatrnosti všech a dobrým lidem se nikdy nic vážného nestalo. V roce 1985, Malá sestra Magda a Katka skládají své věčné sliby v Seredi, v uzavřeném kostele, v úzkém kruhu malých sester… rok poté malá sestra Marta Benedikta, také skrytě.
Roku 1987 měl nový pro-region České a Slovenské republiky 12 členek, na třech místech- v Bratislavě, Praze a v Žilině. Malé sestry ale musely pracovat podle své profese. V komunistických krajích se nesměla často měnit práce a už vůbec se nedalo hovořit o svobodném výběru.
Konečně přichází svoboda…
Rok 1989 byl rokem radosti- přišla svoboda! Malé sestry mohly konečně ukázat svou identitu před světem a začít nosit jednoduchý hábit, skládající se z modrého oděvu, šátku a kříže se srdcem. Jejích kaple s Nejsvětější svátostí se zpřístupnily také pro všechny, kdo toužili po tiché modlitbě. V komunitách mohly přijímat návštěvy. Mohly si vybrat jednoduchou práci, aby tak byly blíže lidem ze sociálně slabších skupin. Mohly dokonce založit fraternitu podle své touhy v Severních Čechách, zdevastovaných komunistickým režimem. Tam jim Prozřetelnost v roce 1991 připravila Děčín, kde bydlely v paneláku v česko-romském prostředí na sídlišti Boletice.
Prožily tam 13 krásných let. Až dodnes trvá vzájemné přátelství i přes skutečnost, že Malé sestry odešly z Děčína na jaře 2004.
Fraternita v Brezně na středním Slovensku
Malé sestry se od začátku svobody /1989/ toužily přiblížit Romské menšině na Slovenku. Už v letech 1995 a 1996 pobývaly několik měsíců v Jarovnicích na východě Slovenska.
V roce 2004, se usadily na okraji města Brezno, kde žije početná skupina Romů. Tam s nimi deset let sdílely každodenní život založený na vzájemné pomoci a přátelství.
Fraternita v Praze
V roce 2006 Malé sestry v Praze udělaly zásadní rozhodnutí. Opustily první domek v Hloubětíně, ve kterém bydlely s přestávkami téměř 24 let a přestěhovaly se na nepříliš oblíbené sídliště Černý Most. Jelikož tady není ještě vybudován kostel, Eucharistie v jejích kapli je jedinou Ježíšovou přítomností na tomto sídlišti.
Do roku 2019 Česká republika a Slovensko tvořily jeden Pro-region
Od založení Fraternity v Čechách a na Slovensku, tvořily tyto krajiny jeden Pro-region v čele s regionální odpovědnou sestrou a její radou. Komunity byly přítomné jak v Čechách, tak i na Slovenku. Po dlouhém hledání, jak odpovědět na výzvy doby, se malé sestry z Východní Evropy rozhodly spojit své síly a utvořit jeden region Středo-Východní Evropy kam náleží i naše země spolu se Slovenskem, Polskem, Maďarskem, Chorvatskem a Srbskem.