Karel Foucauld
„Ztratil jsem své srdce pro Muže z Nazareta,“ napsal Karel Foucauld, bratr Karel, jak se sám nazval. Čím může tento člověk, který zemřel násilnou smrtí roku 1916, oslovit dnešního křesťana?
Mladý konvertita
Karel se po své konverzi v 28 letech zatoužil zcela oddat Ježíši. Z lásky k Němu se vzdává svých drahých příbuzných, slavného jména objevitele Maroka, pohodlného života francouzského vikomta a vydává se na nelehkou cestu za Ježíšem. Ta ho přivedla nejprve jako poutníka do Svaté země. Tady objevuje tajemství vtělení Božího Syna, který se narodil v Betlémě a žil a pracoval jako tesař v zapomenuté vesnici Nazaret. Karel se chce co nejvíce podobat svému Pánu proto vstupuje do trapistického kláštera, kde věří, že najde svůj Nazaret: skrytost, chudobu, práci a modlitbu.
Tohle ještě není můj Nazaret!
Po sedmi letech odchází ze stejného důvodu. Chce žít chudobu obyčejných lidí, jak ji poznal v okolí kláštera v Syrském Akbesu, aby se co nejvíce přiblížil své představě o Kristově životě v Nazaretě. Chce ji žít v zemi, kde žil sám Ježíš. Stává se zahradníkem v klášteře klarisek v Nazaretě.
Po práci celé hodiny adoruje před Nejsvětější Svátostí. Ale ani tam není jeho touha zcela naplněná. Cítí, že Ježíš ho vede se samoty s Ním blíž k lidem. Dokončuje tedy teologická studia a po vysvěcení na kněze odchází na Saharu, aby byl, jak sám říká, s nejopuštěnějšími a nejvíce zapomenutými dušemi.
Ježíš v nejmenších
Tady objevuje novým způsobem svůj Nazaret. Chápe, že cokoliv učiní jednomu z těch nejmenších, dělá to Ježíši, kterého chce milovat. Už se nevzdaluje od lidí, naopak, stává se bratrem všech, Arabů, muslimů, vojáků, Francouzů, otroků…, všem je lidsky k dispozici jako jejich přítel.
Postupně začíná objevovat, že Ježíš žil v Nazaretě s lidmi jako jeden z nich. Kázal ne slovem, ale celým svým životem. Posvětil obyčejný život člověka s jeho často monotónní prací, jeho vztahy v rodině i se sousedy. Syn Boží takto prožil třicet let svého pozemského života, kde prožíval v plnosti svůj vztah Syna k Bohu Otci a své bratrství vůči lidem kolem sebe.
Nové povolání v Církvi
Bratr Karel se snaží žít co nejvěrněji své nové poslání v Církvi. Za svůj život prochází několikrát pěšky Saharu, naučí se jazyku místního obyvatelstva, který sepíše spolu s místní poezií do významného slovníku, který dosud neexistoval. Chce svědčit o Ježíši, ale ví, že se musí nejprve k lidem přiblížit skrze lásku, dobrotu, úctu a přátelství, v respektu k jejich víře a kultuře.
Svá poslední léta života prožívá s kočovnými kmeny Tuaregů na jihu pouště, a to i v nejistých chvílích první světové války. Je zabit 1. 12. 1916 v Tamanrassetu, jedním z členů loupežné bandy.
Ve stopách Karla Foucaulda
Bratr Karel umírá sám, i když už před jeho smrtí existuje Asociace, která nese jeho jméno. První následovníci, řeholníci a řeholnice přicházejí až po víc než desetiletí.. Nejdříve Malí bratři /1933/ a pak Malé sestry Ježíšovy /1939/. Později vznikli Malí bratři a Malé sestry Evangelia, Kněžské hnutí Jesus-Caritas a Laická fraternita…Jeho následovníci žijí dnes ve více krajinách světa v malých skupinkách, zcela ztraceni uprostřed obyčejných lidí. Sdílejí s nimi jejích život: Bydlení, práci, životní nejistoty. Centrem jejich fraternit, je kaple s Nejsvětější Svátostí, kde v tichu a modlitbě přinášejí před Pána celý svět.
Malá sestra Magdaléna Ježíšova
Malá sestra Magdaléna Ježíšova, (Magdeleine Hutin), byla Boží Prozřetelností postavena do 20. století, aby se spolu s osobnostmi jako Matka Tereza, Roger Schutz nebo Jeann Vanier, stala prorokyní tohoto času.
Bůh si ji připravoval odmalička
Narodila se v roce 1898 ve francouzském Lotrinsku v rodině vojenského lékaře. Po šťastném dětství prožila mladá Magdaléna tragické události. Během I. Světové války, ztratila dva bratry a sestru Po roce 1928 zůstala sama se svou matkou, s podlomeným zdravím a se svým nenaplněným snem: Jít ve stopách saharského Bratra všech, Karla Foucaulda. Velikým světlem v tomto těžkém období byl pro ni autobiografický spis od René Bazina o životě Karla Foucaulda, který vyšel v roce 1921.
Prosí a modlí se k Bohu,
aby mohla odjet žít mezi zapomenuté kočovníky v Alžírsku. Po dvaceti letech čekání se její sen splní To, co mělo být hlavní překážkou jejího povolání, nedostatek zdraví, se stává impulsem nového života. Její doktor jí řekl: Musíte odjet na místo, kde celý rok nepadne ani kapka vody. / Tedy na Saharu/.A tak Magdaléna r. 1936 odešla do Alžírska spolu s jednou dívkou stejného myšlení a se svou starou matkou. Tam začala své dobrodružství s Pánem. Přichází do Boghari, kde se stává ošetřovatelkou pro početné muslimské obyvatelstvo.
Dny jsou přeplněny prací a službou
Magdaléna v srdci cítila, že charitativní dílo není to, po čem toužila a tak hledá dál svou cestu. Putuje do El Golei, ke hrobu svého duchovního otce Bratra Karla. Tam se poprvé setkala se zakladatelem budoucích Malých bratří Ježíšových René Voillaumem, knězem, který spolu s pěti druhy, žil už několik let monastickým způsobem mezi muslimy. Později budou úzce spolupracovat. Taky potkala biskupa Noueta, který ji vyzval, aby prošla řeholní formací u Bílých sester a sepsala pravidla pro budoucí Kongregaci Malých sester Ježíšových. Magdaléna tedy odešla do kláštera Bílých sester do noviciátu. Zde prožila, jak sama píše, období velkých milostí, očišťování a mystických zážitků s malým Dítětem Ježíšem, které ji proměnily a učinily skutečným nástrojem v Jeho rukách. Své první sliby složila 8. 9. 1939. Toto je i datum založení Fraternity.
Poté odešla na Saharu, tentokrát do Sidi Bougnan v blízkosti Touggourtu, kde žili chudí, zapomenutí kočovní muslimové. Pro Malou sestru Magdalénu mněl tento několikaměsíční pobyt klíčový význam. Byli to její přátelé z Alžírska, kdo s ní revidovali Pravidla, dělali plány, jak má vypadat dům pro Malé sestry a pomohli jí ho také stavět. Později řekla: Fraternitu jsem založila s nimi, zrodila se ze setkání.
Během války…
První roky žila malá sestra Magdaléna bez následovnic. Až po roce 1940 se objevili dívky, které toužily žít tento ideál. Nová kongregace byla zpočátku určena jen pro Saharu. Po vypuknutí II. Světové války Malá sestra Magdaléna pobývala ve Francii, protože nebylo možno vycestovat z Evropy. Využívala čas na cesty po vlasti, aby lidem, ztrápeným souženími války a nenávisti mezi národy, ukázala jiný svět, svět čistého přátelství mezi jednou Evropankou a skupinou chudých kočovníků. Svět důvěry a lidskosti. Svět, který může existovat, je-li v něm Kristova láska. Tímto způsobem získala nejen finanční prostředky, ale i nové zájemkyně o spiritualitu. Na těchto nebezpečných cestách Magdaléna prožívala své úplné odevzdání se do rukou Dítěte Ježíše a často kráčela v důvěře, se zavřenýma očima.
V červnu 1946 dostala velkou intuici, která měla celosvětový dosah. Pocítila, že Pán chce mít své malé fraternity všude, kde jsou malí: V národnostních menšinách, v dělnických koloniích velkých měst, v ateistických prostředích, stejně jako u vzdálených kmenů v pralesích Afriky nebo Brazílie… A že její malé sestry mají sdílet nejen život kočovníků na Sahaře, ale jít pracovat mezi dělníky za pás, na rýžová pole ve Vietnamu nebo Koreji, pomáhat malomocným nebo vydělávat si malými řemesly tak, jak to například dělají kočující Cikáni v Evropě.
Jít do celého světa!
Malá sestra Magdaléna byla velice citlivá na výzvy doby. Proto zakládala fraternity nejen na území Palestiny, ale i Izraele, ve Východním Orientu a to nejen v křesťanském prostředí, ale i o pár kilometrů dále v muslimském. Posílala své malé setry po dvou do dalších a dalších zemí, aby tam byly jako jiskřičky lásky, které ozáří i veliký tmavý prostor. Žádala po svých následovnicích, aby zůstaly vždy chudé, malé, uctivé, radostné a vždy připravené svědčit o Ježíši jediném zdroji jejich naděje.
Několik let poté…
Aby založila fraternity, cestovala Malá sestra Magdaléna spolu s Malou sestrou Jeanne v malém obytném kamionu prakticky do všech zemí.
Podnikla souvislou cestu kolem světa, trvající celý rok 1953. Založila sto fraternit, ve kterých žilo na tři sta malých sester. Stálo jí to hodně síly, ale věděla, že jí je dává Ježíš, Pán nad nemožným. A tak se dílo se rychle šířilo do celého světa.
Malá sestra Magdaléna měla velikou úctu k Církvi a vždy toužila být poslušná Svatému Otci. I Generální dům chtěla postavit v Římě, v srdci Církve. To se jí podařilo v roce 1957 v Tre Fontane
Roku 1964 získala Fraternita papežské právo. V tomto období bylo už 1300 sester v 64 zemích světa.
Železná opona a poslední dny zakladatelky
Existovala ještě jedna bariéra, kterou západní země nazývali Železná opona. Šlo o hranice velikého území socialistického bloku, pro které se Malá sestra Magdaléna speciálně zasvětila. I tyto hranice se jí podařilo překročit, a to dokonce několikrát za rok. Byla však velice opatrná a tvářila se, že je turistka.
Podařilo se jí vytvořit malé skupiny přátel, ze kterých později vznikly první fraternity. A to i přes přísný policejní dohled v jednotlivých zemích bloku. Malá sestra Magdaléna i v pokročilém věku pokračovala v návštěvách „svých přítelkyň“ / malých sester žijících skrytě ve Východní Evropě/.
Zemřela 6. 11. 1989 v Římě. Na její pohřební mši svaté koncelebrovalo na 80 kněží a biskupů z celého světa a různých ritů.