Spiritualita

Křičet Evangelium celým svým životem

Celá naše existence, celá naše bytost musí křičet evangelium ze střech. Celá naše osoba musí vydechovat Ježíše, každý náš skutek, celý náš život musí vypovídat o tom, že patříme Ježíšovi. (Karel Foucauld – Řehole a direktář)

Malé sestry Ježíšovy se nevěnují žádnému organizovanému apoštolátu ani nevlastní žádná díla, jako školy, nemocnice či Charitativní zařízení. Jejich apoštolátem je sdílení života s lidmi, které jim Pán poslal do cesty ať už v zaměstnání nebo ve čtvrti kde žijí. Mluví s nimi o Kristu tak jako přítel s přítelem, ale hlavně o Něm svědčí svým životem.

 „Můj apoštolát má být apoštolátem dobroty, když mě lidé uvidí, musí si říci: – Jeli tento muž tak dobrý, jak musí dobré být jeho náboženství. Když se mne zeptají, proč jsem tak dobrý, musím říci: Protože jsem služebníkem  dobra lepšího, než jsem já. Kdybyste věděli jak je dobrý můj mistr Ježíš. /Karel Foucauld 1909/

Naším jediným vzorem je Ježíš z Nazareta

Ježíš chtěl hlásat světu Radostnou zvěst z postavení chudého. Žil třicet let v Nazaretě  skrytým životem, sdílel život tamějších řemeslníků a živil se prací svých rukou. Proto i malé sestry si vybírají  jednoduchou, pokud je to možné, manuální práci. Žijí z prostředků, které si vydělají v zaměstnání. Nikdy nevykonávají vedoucí pozice, ani nevyučují, aby byly na stejné úrovni jako lidé, se kterými pracují. Touto solidaritou malé sestry touží svědčit o tom, že každý člověk, má před Bohem velikou cenu. 

Naše kořeny

Fraternita /kongregace Malých sester Ježíšových vznikla na Sahaře  uprostřed kočovníků.

Proto malé sestry zvláštním způsobem zasvěcují svůj život Bohu za své muslimské bratry a sestry. Zaměřují se na zapomenuté menšiny a na prostředí, jež jsou poznamenaná materialismem nebo ateismem.

Život modlitby

Podle cesty vyznačené bratrem Karlem /Foucauldem/ se malé sestry oddají životu přímluvné modlitby, adorace, chval a díkuvzdání, ve kterých přinášejí Bohu všechny lidi, kteří je obklopují… Obyčejný život přátelství se svými vztahy v práci a sousedství se jim stane opravdovou cestou modlitby. Denně se společně modlí breviář  a prožijí hodinu v tiché adoraci Nejsvětější svátosti. Jedno odpoledne v týdnu a jeden víkend v měsíci „odejdou na poušť“, do ticha, kde se potkají se svým milovaným Pánem a načerpají sílu pro další dny jejich života.

Univerzalita a Jednota

Kdybych měla jedním slovem vyjádřit poslání Fraternity, bez váhání řeknu Jednota, protože v jednotě je zahrnuto všechno. /malá sestra Magdaléna Ježíšova, zakladatelka/

To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. (Jan 15,12 a 16,13)

Univerzální lásku, která pramení z nekonečné Boží lásky, postaví Malé sestry Ježíšovy  nade všechna pravidla. Bude plodem jejích kontemplativního života. Odmítnou jakékoliv bariéry  mezi lidmi a národy a tak se stanou kvasem jednoty.

Duchovní  dětství

„Pojďme do Betléma…“ a nalezli tam Marii, Josefa i to děťátko, položené do jeslí. (Lk2,15–16)

Duchovní dětství je naléhavým požadavkem Evangelia a základem spirituality Malých sester Ježíšových. Je plodem zralé víry a ne dětinským postojem, odevzdáním se do Otcovy vůle v radostné důvěře malého dítěte. Projevuje se prostotou srdce a učenlivostí ducha. Má v sobě  sílu lásky a věrnost pravdě.

Duchovní dětství poznamenává Fraternitu rysem chudoby, slabosti a odevzdanosti a přitom jí dává prostotu, mírnost a radost. (Pravidla Malých sester Ježíšových)