Titulní stránka Malá sestra Magdaléna Ježíšova

Malá sestra Magdaléna Ježíšova

Malá sestra Magdaléna Ježíšova, (Magdeleine Hutin), byla Boží Prozřetelností postavena do 20.století, aby se spolu s osobnostmi, jako byla Matka Tereza, Roger Schutz nebo Jeann Vanier, stala jeho prorokyní.

Bůh si ji připravoval odmalička.

Narodila se v roce 1898 ve francouzském Lotrinsku v rodině vojenského lékaře. Po šťastném dětství prožívá mladá Magdaléna tragické události během I.světové války, během krátkého období ztrácí své dva bratry, sestru a po roce 1928 z celé rodiny zůstává sama se svou matkou, s podlomeným zdravím a se svým nenaplněným snem jít ve stopách saharského Bratra všech, Karla Foucaulda. Jak se Magdaléna vyrovávala s tím, co ji potkalo, a jak se dostala k ideálu Bratra Karla? Magdaléna přijímá výzvu k životu navzdory síle smrti, kterou zažívá. R.1921 vyšel autobiografický spis od René Bazina o životě Karla Foucaulda a Magdaléna tento spis vášnivě čte a rozšiřuje i se svým tehdy už nemocným otcem. V jejím srdci je vášnivá láska ke všem lidem, zvláště k malým, tomu ji naučil také její otec i vlastní zkušenosti jako učitelky v internátní škole, kde se setkávala s výraznými sociálním nerovnostmi, které v tehdejší Francii panovaly.

Prosí a modlí se k Bohu,

v jehož všemohoucnost věří, aby mohla odjet žít mezi zapomenuté kočovníky v Alžírsku. Po dvaceti letech čekání nastává hodina odjezdu, to, co mělo být hlavní překážkou, nedostatek zdraví, se stává impulsem začít nový život: Musíte odjet na místo, kde celý rok nepadne ani kapka vody. A tak se Magdaléna r.1936 spolu s jednou dívkou stejného myšlení a se svou starou matkou dostává do Alžírska a tam začíná své dobrodružství s Pánem jako ošetřovatelka pro početné muslimské obyvatelstvo v Boghari.

Dny jsou přeplněny prací a službou,

maminka odchází zpět do Francie. Magdaléna v srdci cítí, že charitativní dílo není to, co má žít a jak má vyjadřovat svou lásku k Bohu i k lidem, hledá a koná pouť do El Golea, ke hrobu svého duchovního otce Bratra Karla. Tam se poprvé setkává se zakladatelem budoucích Malých bratří Ježíšových René Voillaumem, knězem, který spolu s pěti druhy žije už několik let monastickým způsobem mezi muslimy a se kterým bude jednou úzce spolupracovat. A potkává také biskupa Noueta, který ji vyzve, aby prošla řeholní formací u Bílých sester a sepsala pravidla pro budoucí Kongregaci Malých sester Ježíšových. Magdaléna je člověkem poslušnosti Církvi, kterou milovala a tak v tomto kroku vidí Boží vůli, i když nemyslela na zakládání řehole. Odchází z Boghari a jde do kláštera jako novicka. Zde prožívá, jak sama píše, období velkých milostí a očišťování, mystických zážitků s malým Dítětem Ježíšem, které ji proměňují a činí skutečným nástrojem v Jeho ručkách, jak ukázal později její život. Určité věci se její následovnice dozvěděly až po její smrti…. Malá sestra Magdaléna po složení prvních slibů 8. 9. 1939, což je datum založení Fraternity, odchází na Saharu, tentokrát do Sidi Bougnan v blízkosti Touggourtu, kde žili chudí, zapomenutí kočovní muslimové. Pro Malou sestru Magdalénu má tento několikaměsíční pobyt klíčový význam. Jsou to její přátelé z Alžírska, kdo s ní revidují Pravidla, kdo dělají plány, jak má vypadat dům pro Malé sestry a také jsou to oni, kdo ho pomáhají stavět. Později řekla: Fraternitu jsem založila s nimi, zrodila se ze setkání.

Během války…

Malá sestra Magdaléna neměla zpočátku následovnice, jediná družka také odchází a až po roce 1940 se objevují dívky, které podstupují solidní formaci u dominikánek ve Francii, aby potom mohly také odjet na Saharu. Nová kongregace byla totiž určena jen pro ni. Vypukla II.světová válka a Malá sestra Magdaléna musí pobývat ve Francii, není možno cestovat z Evropy. Využívá čas na cesty po vlasti, aby lidem, ztrápeným souženími války a nenávisti mezi národy, ukázala jiný, malý svět čistého přátelství mezi jednou Evropankou a skupinou chudých kočovníků, svět důvěry a lidskosti, svět, který také může existovat, je-li v něm Kristova láska. Takto získává nejen finanční prostředky, ale i nové zájemkyně o spiritualitu, která odbourává hranice mezi lidmi. Co ji to ale stojí! Cesty jsou velice nebezpečné, Francie je okupována a Magdaléna stále hlouběji prožívá, co to znamená odevzdat se bez míry do rukou Dítěte Ježíše, jít se zavřenýma očima. V červnu 1946 dostává velkou intuici, která má celosvětový dosah. Pochopí, že Pán chce mít své malé fraternity všude, kde jsou malí: V národnostních menšinách, dělnických koloniích ve velkých městech, v ateistických prostředích stejně jako u vzdálených kmenů v pralesích Afriky nebo Brazílie…, a že její malé sestry mají sdílet nejen život kočovníků na Sahaře, ale jít pracovat mezi dělníky za pás, na rýžová pole ve Vietnamu nebo Koreji, jít pomáhat malomocným nebo vydělávat si malými řemesly tak, jak to například dělají kočující Cikáni v Evropě.

Jít do celého světa!

Uplyne deset let od založení Fraternity, která získává rychle přízeň a podporu biskupa z Aix – en Provence Msg.de Provenchére a Malá sestra Magdaléna s jeho souhlasem předává svůj úkol generální odpovědné sestry do rukou Malé sestry Jeanne, aby se mohla plně věnovat úkolu zakladatelky Fraternity. Magdaléna je velice citlivá na místa zlomu v lidstvu a uvnitř národů. Proto zakládá fraternity nejen na území Palestiny, ale i Izraele, ve Východním Orientu nejen v křesťanském prostředí, ale i o pár kilometrů dále v muslimském, posílá své setry po dvou do dalších a dalších zemí, kde jasně vidí, že je třeba žít jako jiskřička lásky, která ozáří byť i veliký tmavý prostor. Učí své Malé sestry, aby se staly jedněmi z těch, ke kterým přicházejí žít jako jejich opravdové sestry, aby skrze vzájemnou úctu a přátelství mohli vést dialóg života a vzájemné obohacování se hodnotami z obou stran. Žádá po svých následovnicích, aby zůstaly vždy chudé, malé, uctivé, radostné a mezi sebou i přes svou mezinárodní rozdílnost láskyplné a vždy připravené svědčit, kdo je zdrojem jejich naděje.

Několik let poté..

Aby založila fraternity, cestuje Malá sestra Magdaléna v malém obytném kamionu spolu s Malou sestrou Jeanne prakticky do všech zemí a podniká souvislou cestu kolem světa, trvající celý rok 1953. Zakládá sto fraternit, ve kterých žije třista malých sester. Stojí ji to všechny síly, které má a o kterých ví, že jí je dává Pán, Pán nad nemožným. Lidé nazývají rychlost zakládání šílenstvím, ale zakladatelkou je žena, která má vždy jednu ruku v ruce svého Pána. A tak se dílo i přes pesimistické vize daří. Malá sestra Magdaléna vždy toužila být blízko Svatému Otci. S Piem XII. se setkává už během války – byla jedinou Francouzkou, které se podařilo cestovat až do Itálie během fronty, což svatý Otec pokládal za Boží znamení. Každý z papežů, až do zakladatelčiny smrti, byl nakloněn Fraternitě a pro Magdalénu to bylo jasné znamení, že Fraternita je dílo Boží, nikoliv její. Roku 1957 může začít stavět generalát v Tre Fontane v Římě, noviciát zůstává už z doby války ve Francii v Aix en Provence. Roku 1964 získává Fraternita papežské právo. V tomto období čítá 1300 sester a je přítomná v 64 zemích světa.

Železná opona a poslední dny zakladatelky.

Existuje ještě jedna bariéra, kterou západní země nazývají Železná opona. Jde o hranice velikého území socialistického bloku, pro které se Malá sestra Magdaléna speciálně zasvětila. Ale i tyto hranice Malá sestra Magdaléna překračuje ve svém kamionu, dokonce několikrát za rok, poprvé se za ni dostává právě ve zmíněném roce. Cesty musí konat velmi opatrně, tváří se, že je turistka, vzhledem k riziku, které s sebou pro místní obyvatele nese kontakt s cizinkou…, a ještě k tomu s řeholnicí! Ale daří se vytvářet malé skupiny přátel, ze kterých později vznikají fraternity i přes přísný policejní dohled v jednotlivých zemích bloku. Malá sestra Magdaléna i přes pokročilý věk pokračuje v možných návštěvách svých přátel, o kterých ví jen několik zasvěcených duší v Generální fraternitě v Římě v Tre Fontane. Zcela vyčerpána dílem, které jí Pán svěřil, umírá záhy po své poslední cestě do Východního bloku, 6.11.1989. Den jejího pohřbu je pro Řím i pro Malé sestry velký svátkem.

Mši svatou koncelebruje na 80 kněží a biskupů z celého světa a různých rítů. V týž den v podvečer padá Berlínská zeď jako předvoj zhroucení celého systému ve Východním bloku. Byla to náhoda?