Ticho srdce, které naslouchá… Bůh tolik mluví! Ve všem, co je kolem nás, co je v nás, co je v druhých lidech, co se děje…

Ale je to těžké, protože největší rámus působíme my sami sobě: Rachoty myšlenek, plánů a představ, diskusí s nepřítomnými druhými…

A pak se bolestně ptáme: A Ty, Bože, kde jsi? Proč nic neříkáš?

Kdo máš uši k slyšení, slyš! (Mt 13,9)

Lidé, rozjímající uprostřed světa a tvrdící, že jejich kontemplativní život se bude moci rozvíjet uprostřed zástupů nebo na cestách stejně dobře, jako v tichu kláštera, mohou přivádět do rozpaků ty, kteří by chtěli vyhradit takový život soustředěnému rámci klášterního prostředí.

Je třeba se dívat na Ježíše, příkladného rozjímatele, Ježíše za jeho skrytého života v Betlémě a v Nazaretě, Ježíše v jeho veřejném životě, kdy se jen na čtyřicet dní uchýlil sám na poušť, daleko od lidského davu, a prožil třicettři roky zcela prostě uprostřed svých blízkých.

Byl to Bůh, to je pravda, ale vtělil se, aby nám ukázal cestu. Člověk, který jde v jeho stopách a chce ho napodobit, nemůže zabloudit.

(Malá sestra Magdalena – Tobě, Malá sestro)