Titulní stránka Karel Foucauld

Karel Foucauld

„Ztratil jsem své srdce pro Muže z Nazareta.“ Ten, který napsal tato slova, byl 13. 11. 2005 blahořečen v Římě. Je jím Karel Foucauld, bratr Karel, jak se sám nazval. Čím dnes může tento člověk, který zemřel násilnou smrtí roku 1916, oslovit dnešního křesťana?

Mladý konvertita.

Karel po své konverzi ve svých 28 letech nesmírně přilnul ke Kristu. Jen a jen z lásky ke svému Mistru a Bratru se vzdává svých drahých příbuzných, slavného jména objevitele Maroka a pohodlného života francouzského vikomta a vydává se na nelehkou cestu za Ježíšem. Ta ho přivedla nejprve jako poutníka do Svaté země. Tady objevuje tajemství vtělení Božího Syna, který se narodil ve chlévě v Betlémě a který žil a pracoval jako tesař v zapomenuté vesnici Nazaret. Karel se chce co nejvíce podobat svému Pánu a tak vstupuje do trapistického kláštera, kde věří, že najde svůj Nazaret, skrytost, chudobu, práci a modlitbu.

Tohle ještě není můj Nazaret!

Po sedmi letech odchází ze stejného důvodu. Chce žít chudobu obyčejných lidí, jak ji poznal v okolí kláštera v Syrském Arbesu, aby se co nejvíce přiblížil své představě o Kristově poníženosti v Nazaretě a chce ji žít v zemi, kde žil Ježíš. Proto se stává zahradníkem v klášteře klarisek v Nazaretě a po práci celé hodiny adoruje před Nejsvětější Svátostí. Ale ani tam není jeho touha uspokojena. Už mu nestačí být sám se svým Milovaným. Ježíš ho vede blíž k lidem. Dokončuje tedy teologická studia na kněze a po vysvěcení odchází na Saharu, aby byl, jak sám říká, s nejopuštěnějšími a nejvíce zapomenutými dušemi.

Ježíš v nejmenších.

Tady objevuje nově svůj Nazaret. Chápe, že cokoliv učiní jednomu z těch nejmenších, dělá to Ježíši, kterého chce milovat. Proto se už neodtahuje od lidí, naopak, stává se bratrem všech, Arabů, muslimů, vojáků, Francouzů, otroků…, všem je lidsky k dispozici jako jejich přítel, ochotný je přijmout, vyslechnout, alespoň trochu pohostit, projevit jim lidsky úctu, pomoci jim v míře, jakou to může udělat, a jak by to udělal na jeho místě Ježíš.

Postupně začíná objevovat, že Ježíš žil s lidmi v Nazaretě jako jeden z nich. Kázal ne slovem, ale celým svým životem. Posvětil obyčejný život člověka s jeho často monotónní prací, s jeho vztahy v rodině, na pracovišti i se sousedy, radostmi i starostmi, život, který si jako Syn Boží vybral, aby tak prožil třicet ze svých pozemských třicetitří let. Aby v tomto životě naplno prožíval svůj vztah Syna k Otci a své bratrství vůči lidem kolem sebe. A to tak skrytě, že Evangelia o tom ani moc nemluví. A přece tento život byl stejně tak spásonosným, jako byla i jeho smrt na kříži. Právě tento obyčejný život Ježíše připravil na vrcholné darování se Otci i nám. A to stejné platí i pro nás.

Nové povolání v Církvi.

Bratr Karel se snaží žít co nejvěrněji své nové poslání v Církvi. Za svůj život prochází několikrát pěšky Saharu, pobývá různě dlouho v oázách, naučí se jazyku místního obyvatelstva, který sepíše spolu s místní poezií do významného slovníku, který dosud neexistuje. Chce svědčit o Ježíši, ale ví, že se musí nejprve k lidem přiblížit skrze lásku, dobrotu, úctu a přátelství, v respektu k jejich víře a kultuře, aby mohl dát poznat Boha,který je tak dobrý!. Svá poslední léta života prožívá s kočovnými kmeny Tuaregů na jihu pouště, a to i v nejistých chvílích první světové války, kdy je nakonec zabit 1. 12. 1916 v Tamanrasettu jedním z členů loupežné bandy. Ráno, v den své smrti, napsal do svého diáře:

Jestliže nepadne pšeničné zrno do země a neodumře, zůstane samo. Odumře-li, přinese hojný užitek.

Ve stopách Karla Foucaulda.

Bratr Karel zemřel sám. Až v roce 1933 a 1939 přicházejí první následovníci a následovnice, Malí bratři a Malé sestry Ježíšovy, Malí bratři a Malé sestry Evangelia a později Kněžské hnutí Jesus – Caritas a Laická fraternita. Malí bratři a malé sestry žijí dnes prakticky po celém světě v malých skupinkách po třech až čtyřech, zcela ztraceni uprostřed obyčejných lidí, jejichž život sdílejí: Bydlení, práci, životní nejistoty, ale i přátelství se sousedy a spolupracovníky v zaměstnání. Centrem jejich fraternit, domovů, otevřených pro všechny, kdo k nim chtějí přicházet jako přátelé, je kaple s Nejsvětější Svátostí, kde v tichu a modlitbě přinášejí před Pána celý svět.

Jako Ježíš, jejich vzor..

Ačkoliv nemají žádné dílo v Církvi, věří v plodnost svého kontemplativního života mezi lidmi. Protože co je důležité, je lidským očím neviditelné. A podobným životem přece žil i Boží Syn….